Jan Macháček: Think-tank CESTA je výzvou pro pravicové liberály
V Praze nedávno vznikl levicově liberální think-tank CESTA. Včera uspořádal svoji první veřejnou diskusi na téma budoucnost sociálního státu. Mezi zakladatele nového institutu patří politologové Jiří Pehe, Tereza Stöckelová, Václav Bělohradský nebo Jan Keller. První debatu přijel osobně podpořit i česko-francouzský politolog Jacques Rupnik.
Vznik nového institutu i myšlenkového fóra osobně vítám. Podle mého skromného názoru kvalita společnosti i ekonomiky přímo souvisí s kvalitou veřejné diskuse. Představa, že nejlépe se žije ve společnosti, kterou celou převálcuje a ovládne jeden ideologický názor, je úplně scestná. Kvalitní společnost potřebuje diskusi, názorové střety a konkurenci myšlenek jako prostředky vzájemného obohacování, nikoli jako prostředky vzájemné likvidace.
Navíc je vznik nové platformy i dobrá výzva pro pravicové liberály a konzervativce. V blízkosti vlády sice existuje NERV, ale vzhledem k tomu, že jde o instituci vládní nebo premiérskou, rodí se tu na pravici prostor pro adekvátní pozici v rovině občanské a nevládní.
Je to dobrá zpráva i pro sociální demokracii, ke které bude mít nová platforma blízko. Ač se osobně k levici nehlásím, nevím proč bych se měl radovat z toho, že ji mají reprezentovat pouze bafuňáři (nebudu jmenovat, že), kariéristi a bývalí funkcionáři všeho druhu. Pokud za ni budou mluvit také inteligentní lidé, kteří přemýšlí, zaplaťpánbůh za to.
A k samotné včerejší diskusi o sociálním státu několik myšlenek vlastních. Samozřejmě, že sociální stát může existovat a fungovat. Skandinávské státy i přes své vysoké přerozdělování suverénně předstihují Českou republiku jak v globálních indexech konkurenceschopnosti, tak v indexech ekonomické svobody. A Německo, které se hlásí zprava i zleva k sociálně tržnímu hospodářství, je v postkrizovém světě také považováno za velmi úspěšné.
My však nejsme ani čestní Skandinávci nebo pořádkumilovní Němci a ani se v ně rychle nepřevychováme či netransformujeme. Pokud se nám ztrácí tolik peněz a aktiv pod rukama, což nesouvisí ani s pravicí, ani s levicí, holt musíme přeci jen trochu víc šetřit nebo mít té státem organizované solidarity o něco méně.
Levicí obávaná demontáž sociálního státu u nás probíhá spíše v rovině ústní. V celkovém agregátním součtu například vidíme, že pravicový ministr financí Kalousek nakonec více zvyšuje daně, než škrtá a šetří. A pro průchodnost penzijní reformy se chystá pravicová vláda dokonce zvýšit DPH, místo toho, aby třeba zprivatizovala Lesy ČR nebo ČEZ.
Myslím, že mírné zefektivnění a zeštíhlení veřejné správy České republice jedině prospěje. Je ovšem pravdou, že nemáme zákon o státní službě a pokud se hodně propouští podle stranického klíče či kamarádšoftů, je to špatně.
Na pondělní debatě se hodně mluvilo o příčinách krize. Za tu opravdu může jak nedostatek regulace trhu, tak nezřízená hamižnost finančníků. Jenže u nás jsme v této dekádě žádnou bankovní krizi neměli, ani jsme nemuseli banky sanovat a vyrábění třídního vzteku vůči finačníkům je křečovité.
A s krizí eura to také není černobílé. Souvisí řecká nebo irská krize s přebujelým sociálním státem? Ta řecká do určité míry ano. Nezaměňujme však jednoduše přebujelou byrokracii a veřejný sektor na jedné a sociální stát na straně druhé. Irská krize se sociálním státem nesouvisí vůbec. Státní bankrot málem přivodily neregulované banky a bubliny vytvářené privátním finančním kapitálem.
A o tom všem je třeba diskutovat. Čím více a hlouběji, tím lépe.
Autor: Jan Macháček
(„Jan Macháček: Think-tank CESTA je výzvou pro pravicové liberály“, Radiožurnál, 18. ledna 2011, http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/publicistika/_zprava/jan-machacek-thinktank-cesta-je-vyzvou-pro-pravicove-liberaly–838885)