Kritici vládní důchodové reformy nabízejí alternativy
Konečná podoba vládní důchodové reformy čelí i po svém nedávném schválení v parlamentu neutichající kritice některých odborníků.
A nezůstává jen u kritiky. Alternativní návrhy k vládní reformě, jejímž hlavním stavebním kamenem je vznik nového privátního fondového pilíře, se dnes například chystá představit občanské sdružení CESTA (Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii).
Nové myšlenkové centrum, tzv. think tank, které se může opřít o práci a vědomosti hned několika uznávaných akademiků a expertů, přitom přichází hned se dvěma alternativními koncepcemi reformy penzijního systému.
Obě navrhují korigovat či přebudovat současný systém – změnit charakter a výši odvodů a odstranit či zmírnit diskriminace rodin s dětmi. Důrazně také oponují částečnou privatizaci penzijního systému, kterou prosadila vládní koalice v sérii zákonů na počátku listopadu.
Představí dvě verze
První z návrhů vychází z modelu tzv. individuálních účtů důchodových nároků (national defined contribution – NDC), které se i podle nezávislých odborníků osvědčily v řadě evropských zemí (např. Švédsku, Itálii, Polsku, Lotyšsku, Norsku i dalších zemích) a které obnovují princip plateb do systému na bázi sociálního pojištění.
Pro budoucí důchody tento návrh, jehož hlavním autorem je vedoucí katedry veřejné ekonomiky Vysoké školy finanční a správní Jaroslav Vostatek, počítá s vytvořením dvou veřejných penzijních pilířů – solidárního a pojistného. První má vytvořit rovný důchod v základní výši; druhý se opírá o princip starobního pojištění v podobě procentuálního podílu z hrubé mzdy, čím podporuje princip zásluhovosti v systému.
Výpadek veřejných příjmů, který by vznikl navrhovaným snížením sazby a stropu pojistného, by měl být podle Vostatka uhrazen ekvivalentním zvýšením daně z příjmů fyzických osob.
Druhý z návrhů CESTY, který připravil sociolog Pavel Rusý, usiluje zachovat současný tzv. průběžný systém, ale navrhuje upravit odvody do systému i výměru důchodu podle počtu aktuálně vychovávaných dětí a délky jejich výchovy (max. 26 let).
Za klíčový faktor pro budoucí systém Rusý považuje pečlivé vyhodnocení náhradového poměru (poměru odvedených částek a obdrženého důchodu během života) v jednotlivých příjmových skupinách, zejména s ohledem na jejich dožití. Podobně prosazuje např. také vyšší zapojení OSVČ do systému, do něhož nyní přispívají v průměru jen polovinou částky, jakou odvádějí běžní zaměstnanci.
Koncepce penzijního systému vznikly na konci léta za účasti odborníků z domácích vysokoškolských pracovišť i privátních institucí, kromě Vostatka a Rusého se na jejich vzniku podílel třeba i demograf Tomáš Fiala z VŠE v Praze nebo sociolog Peter Zborník.
Rusý: Pracujícím s dětmi vyšší důchod
Vostatek už před časem v Právu prohlásil, že vládní reforma penzí se připravovala v režii lobbistů z penzijních fondů. Stejně jako Rusý ve svém návrhu volá po zpružnění podmínek odchodu do důchodu s ohledem na průměrnou dobu dožití a současně chce lidi motivovat k prodlužování ekonomické aktivity, např. v podobě krácených úvazků.
Oba návrhy také věnují pozornost určité ekonomické diskriminaci rodičů v existujícím systému. Ten totiž jen minimálně zohledňuje investice do dětí jako budoucích plátců penzijního systému (první z návrhů např. požaduje naplnění tzv. barcelonských kritérií pro počet míst v jeslích a školkách).
„Průběžný systém stojí na dvou rovnocenných a nezastupitelných zdrojích: finančních příspěvcích a výchově nové generace. Obě tyto složky je nutné zohlednit rovnoprávně, jinak to vede k nestabilitě penzijního systému,“ uvedl pro Právo Rusý. Pracující rodiče dětí by podle něj měli mít nižší sazbu pojistného a vyšší výměru důchodu.
Druhý pilíř by měl být podle sdružení zrušen
Obě koncepce předpokládají zrušení druhého (soukromého) penzijního pilíře v podobě, jak jej prosadila současná vláda. Ve druhém z návrhů se uvádí, že změny v systému provedené vládou „nevycházejí z žádné ideové koncepce důchodového systému“. Obě koncepce neodmítají penzijní připojištění, ale oponují snaze vlády vyvést část veřejných finančních příspěvků z povinného systému do soukromých penzijních fondů v rámci tzv. druhého pilíře.
„Sociální důchodové zabezpečení nelze ani částečně naplnit opt-outem do soukromých fondů, kde si pojištěnci mají volit mezi variantami, kterým prakticky nikdo z nich nemůže rozumět, který může mít podporu jen asi 10 % vysokopříjmových pojištěnců, kteří se bez takovýchto penzijních úspor se státní podporou obejdou,“ uvádí se ve verzi reformy s NDC.
Aktivity letos vzniklého sdružení podpořili někteří přední akademici, například vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK Martin Potůček. „Jde o slibně založený a dobře se rozvíjející projekt. Bude mu jistě nahrávat i dlouhé období krize, ,přehodnocování hodnot‘, hledání nových řešení, které nás čeká,“ sdělil včera Právu Potůček.
Členy poradního výboru levicově liberálního think tanku jsou politolog Pavel Barša, filozof Václav Bělohradský a sociologové Jan Keller a Tereza Stöckelová.
(Jakub Svoboda, „Kritici vládní důchodové reformy nabízejí alternativy“, Právo, 9. prosince 2011, s. (…)).