Vytisknout

Research Paper #1 "Důchodová reforma: břímě mladých?"

Zveřejněno: 19. prosinec 2012. Kategorie: Publikace

Research Paper #1 (prosinec 2012): Jaroslav Vostatek: „Důchodová reforma: břímě mladých?“

Úvodní část studie je dostupná níže.
(Máte-li o studii a její závěry zájem, napište nám, zašleme Vám ji v elektronické podobě).

Studie je dočasně dostupná ve formátu (DOC) zde a (PDF) zde

Důchodová reforma: břímě mladých?
 
Jaroslav Vostatek*



 

Úvod
Průběžně financované systémy veřejných penzí umožňují, aby jedna generace důchodců získala ve formě důchodů podstatně více prostředků, než kolik jich zaplatila na příspěvcích do systému. Jako příklad se v této souvislosti uvádí, že kupní síla britského základního státního důchodu se mezi lety 1948 a 2002 zvýšila o 260 %, daleko více než by odpovídalo jejich teoretickému pojistně-matematickému nároku [Barr 2012]. K mezigenerační redistribuci tohoto druhu dochází či může docházet při důchodových reformách, jakož i pod vlivem měnícího se populačního vývoje. Mnoho ale také závisí na samotné koncepci veřejných penzí v dané zemi, k čemuž patří i politika valorizace důchodového základu a i již samotných vyplácených důchodů. Pojistně-matematické principy vylučují, aby se důchodci jakkoliv podíleli na ekonomickém růstu či na růstu životní úrovně. Pojistná matematika je naopak založena na principu ekvivalence mezi příjmy a výdaji důchodového systému dané generace. Podle pojistné matematiky by si důchodci měli ve svých předchozích příspěvcích zaplatit i valorizaci důchodů podle inflace. Takže uvedené Barrovo konstatování není nutně v rozporu se skutečností, že relace britského státního důchodu k průměrné britské celostátní mzdě v tomtéž období se významně nezměnila.

K problematice mezigenerační redistribuce v rámci důchodových systémů existuje poměrně bohatá zahraniční literatura. V souvislosti s českou důchodovou reformou je jistě významné se touto otázkou zabývat i u nás. Nejen u nás bývá často problém formulován tak, že dnešní mladší generace budou muset svým rodičům a prarodičům (a jejich vrstevníkům) platit daně na jejich důchody a k tomu si ještě naspořit na své důchody, protože od dalších generací nebudou moci očekávat finanční podporu. Podobná situace není vyloučena, resp. je otázkou, v jaké míře k těmto redistribučním procesům může či bude docházet. Úvahy tohoto druhu by optimálně měly být zarámovány i do celkového ekonomického a sociálního vývoje dané země, neboť nemusí jít o negativní jevy. Vždyť třeba výše zmíněné britské základní státní důchody jsou dnes, stejně jako v době svého vzniku v roce 1948, pod úrovní tamního životního minima.

Brutální mezigenerační přerozdělování: skutečnost či přání?
U nás se uvedenou problematikou v poslední době výrazně zabývá Ondřej Schneider. Propojuje ji se zásadními otázkami důchodové reformy: v loňské studii IDEA při Center for Economic Research & Graduate Education – Economics Institute (dále jen CERGE-EI), společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky, v.v.i., jde o propojení s problematikou „skrytého penzijního dluhu“, který podle jeho definice „vyjadřuje, nakolik závazky platit budoucí důchody nejsou kryty daněmi – konkrétně je vyjádřen jako rozdíl mezi diskontovanými finančními toky budoucích důchodů a povinných odvodů do důchodového systému každé věkové skupiny“ [Schneider 2011c]. Základní závěr studie, ve vztahu k naší zemi, říká, že máme relativně nízkou úroveň skrytého penzijního dluhu a vysokou míru mezigeneračního přerozdělování, na kterou doplácí mladé generace. Tuto vysokou míru přerozdělování ilustruje na mužích a ženách narozených v roce 2008: tito muži mohou očekávat, že do systému odvedou trojnásobek (297 %) toho, co jim bude vyplaceno na důchodech; pro ženy platí dvojnásobek (203 %). Graf 1, převzatý z této studie, ukazuje tyto relace pro všechny dosavadní ročníky mužů. Studie se opírá o vlastní výpočty, uvádí však pouze metodiku výpočtu skrytého penzijního dluhu. Takže nevíme, jak autor přišel k závěru o diskriminaci mladých v řádu trojnásobku a dvojnásobku. V metodologickém dodatku se uvádí: „Nejvýznamnějším příspěvkem studie – a potenciálně její největší chybou – je naše formalizace komplexních vzorců pro výpočet penzí.“ Autor studie a jeho spolupracovníci si troufli i na modelaci penzí v Maďarsku, Polsku a Slovensku, což raději ponechávám bez komentáře.

V zahraničí se analýzami penzijních systémů v jednotlivých zemích zabývá Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Co-operation and Development, dále jen OECD). Nezabývá se však modelací budoucích veřejných příjmů typu příspěvků na sociální zabezpečení a systematicky nevypočítává ani implicitní penzijní dluhy.[1] Předmětem propočtů OECD je však „penzijní bohatství“ (pension wealth), které vyjadřuje celkovou hodnotu budoucích starobních důchodů, s využitím národních úmrtnostních tabulek podle prognózy pro rok 2050 a s diskontní sazbou 2 %. Rozlišuje se hrubé a čisté penzijní bohatství, pro průměr zemí OECD byla vypočtena hodnota hrubého penzijního bohatství 9,6 pro muže s průměrným ročním výdělkem, pro ženy pak 11,1; v obou případech jde o násobky hrubých výdělků. Čisté penzijní bohatství zohledňuje i daně a podobné platby z důchodů; průměr za 34 zemí OECD při průměrných výdělcích muže a ženy činí 8,2 a 9,6. Pro Českou republiku byly vypočteny hodnoty čistého penzijního bohatství 7,7 a 9,3. Hodnoty čistého penzijního bohatství pro výdělky na úrovni mediánu v České republice jsou 8,9 pro muže a 10,7 pro ženy [OECD 2011a].


(...)

Ukazatele penzijního bohatství lze využít k jednoduchému, rámcovému prověření správnosti Schneiderova tvrzení o tom, že dnešní české děti a mládež odvedou do systému veřejných penzí – za dnešních podmínek – dvakrát až třikrát více, než kolik z něho dostanou v podobě starobních penzí. Pokud bychom předpokládali, že dnešní pojistné na veřejné starobní pojištění se bude platit po dobu 45 let, tak bude celkově zaplaceno rámcově 45 * 0,2 = 9 násobků ročních příjmů; přitom jsme neprováděli diskontování příslušných hodnot, ani jsme nevzali na zřetel úmrtnost klientů. Nicméně výsledná hodnota 9 je srovnatelná s výše uvedenými hodnotami penzijního bohatství. Z názvu Grafu 1 je patrné, že Schneiderovy výpočty využívají diskontování, z čehož by mohlo vyplynout, že současná hodnota penzí (diskontovaného penzijního bohatství) je o něco menší než současná hodnota plateb do systému. Nemůže však v žádném případě jít o dvojnásobek či trojnásobek. Tato má úvaha má charakter laického testu, jsou zde však také podrobné modelové propočty ministerstva práce a sociálních věcí.

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (dále jen MSPV) se proti výpočtům IDEA potažmo Ondřeje Schneidera tvrdě ohradilo. Kvalitu studie IDEA označilo za nízkou a značně zavádějící. MPSV podrobně vysvětluje metodiku penzijního modelování používanou ministerstvem a Poradním expertním sborem ministra financí a ministra práce a sociálních věcí (dále jen PES). Relace mezi zaplaceným pojistným a starobními důchody se v těchto propočtech vyjadřuje formou vnitřního výnosového procenta. Ve všech případech, propočítávaných MPSV, vyšlo vnitřní výnosové procento vyšší než modelově předpokládaná inflace (2 %), z čehož plyne, že placení pojistného do stávajícího průběžného systému je výnosnou „investicí“ [MPSV 2011]. To je v naprostém rozporu se Schneiderovým tvrzením o tom, že klienti narození počátkem století dostanou za své příspěvky do státního rozpočtu v podobě starobní penze od státu 2–3krát méně. Z laické logiky věci by sice mohlo vyplývat, že klienti dostanou méně, než vložili, zvláště v diskontované podobě, rozdíl však nemůže být řádový, dvakrát až třikrát nižší.

(...)



*    Prof. Ing. Jaroslav Vostatek, CSc. po získání docentury v oboru finance na VŠE odešel pracovat do Prognostického ústavu ČSAV. Po roce 1989 působil mj. jako náměstek ministra hospodářství ČSFR, vedl Katedru veřejných financí Vysoké školy ekonomické a byl také předsedou představenstva a generálním ředitelem životní pojišťovny Wüstenrot. Od roku 2007 je vedoucím pracovníkem Vysoké škole finanční a správní, kde se zabývá mj. penzijními, zdravotnickými a daňovými systémy a je garantem studijního programuHospodářská politika a správa. Je autorem mj. učebnice Sociální a soukromé pojištění(2000) a celé řady studií a článků ke zmíněným a dalším tématům. E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
[1]     Schneiderův skrytý penzijní dluh je obecně vzato jednou z variant výpočtu implicitního penzijního dluhu.