Vytisknout

Policy Brief #4 "O přístupech ke zdaňování finančních a pojišťovacích činností daní z přidané hodnoty"

Zveřejněno: 12. únor 2013. Kategorie: Publikace


Policy Brief #4 (leden 2013) Yvona Legierská: „O přístupech ke zdaňování finančních a pojišťovacích činností daní z přidané hodnoty“

Policy Brief je dostupné ve formátu PDF zde; výňatek první části textu je níže


 
O přístupech ke zdaňování finančních a pojišťovacích činností daní z přidané hodnoty 
 
Yvona Legierská*
 
 
 
 
Vedle zdaňování důchodů, práce a majetku obsahují standardní daňové soustavy daně ze spotřeby. Jedná se onepřímé daně, u nichž je daňové břemeno přeneseno na spotřebitele, který je hradí při nákupu zboží a služeb. K nejvýnosnějším daním ze spotřeby patří daň z přidané hodnoty (dále jen DPH). Vybírá se v každém článku výroby, distribuce a obchodu prostřednictvím plátců daně, kteří si mohou svou daň na výstupu snížit o daň na vstupu jím uhrazenou při pořízení zboží a služeb, tzv. odpočet daně.

DPH je v České republice součástí reformovaného daňového systému od roku 1993 jako reakce na tehdy brzy očekávaný vstup do Evropské unie. Zavedení této nepřímé daně je pro svobodný pohyb zboží a služeb v tomto teritoriu předpokladem. Poprvé byl systém DPH vyzkoušen v roce 1967 v Dánsku a postupně se rozšířil, s výjimkou USA, do 130 zemí světa.

Členské země Evropské unie mají tuto daň harmonizovánu prostřednictvím jednotných pravidel, což je nezbytný předpoklad pro zajištění fungování společného trhu. Vedle základní sazby mohou uplatňovat jednu či dvě sazby snížené. Tato jednoduchá pravidla jsou však dále komplikována množstvím výjimek, jež byly udělovány některým členským státům v roce 1992 před přijetím Směrnice o DPH a v rámci aktu o přistoupení nových členských zemí k Evropské unii (dále jen EU).

Zcela zásadní výjimkouz principu fungování DPH jsou plnění osvobozená od daně, a to buď s nárokem na odpočet daně, nebo bez něj. K osvobozeným plněním s nárokem na odpočet patří například vývoz zboží do třetích zemí. K osvobozeným plněním bez nároku na odpočet daně na vstupu patří mj. finanční činnosti poskytované zejména bankovním sektorem, ale také pojišťovací činnosti, což je předmětem tohoto příspěvku.
 
Proč jsou finanční a pojišťovací činnosti osvobozeny od daně?
Jedná se o ohleduplnost vůči finančním institucím? Je či není správné osvobození finančních a pojišťovacích činností od daně z hlediska daňové teorie? Mohou být finanční činnosti v členském státě EU zdaněny, pokud se k tomuto země rozhodne? Jaká jsou pozitiva a negativa přístupu ke zdaňování finančních a pojišťovacích činností? Existují i jiné alternativy zdanění bankovního sektoru? Na tyto a řadu dalších otázek se pokusí odpovědět tento příspěvek.
 
Daň z přidané hodnoty v komunitárním právu
Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen Směrnice DPH) nahradila předchozí šestou směrnici (77/388/EHS) z roku 1977. V platnosti je od 1. ledna 2007, přičemž lhůta pro její implementaci do právního řádu každé členské země Evropské unie (dále jen EU) uplynula dnem 1. ledna 2008.

V  článku 137 Směrnice DPH je uvedeno, že členské státy mohou poskytnout osobám povinným k dani[1] možnost volby zdanění či osvobození v případě poskytování finančních činností. Možnost opce zdanit finanční činnosti plátcem DPH vedle osvobození byla zakotvena i v předchozí šesté směrnici z roku 1977. Jedním z důvodů zavedení osvobození u finančních činností je obtížné stanovení přidané hodnoty a tedy vyčíslení samotné DPH z některých poskytovaných bankovních služeb. V případě pojišťovacích činností je možné dle Směrnice DPH uplatňovat pouze osvobození od daně.
Česká republika, stejně jako dalších dvacet členských států Evropské unie, uplatňuje u finančních činností pouze osvobození od daně bez nároku na odpočet, a to jak v dnes již neplatném zákoně o DPH č. 588/1992 Sb. s účinností od 1. ledna 1993, tak v novém zákoně č. 235/2004 Sb. (dále jen zákon o DPH) s účinností od 1. května 2004, tj. od data vstupu ČR do EU.

Nemožnost uplatnění odpočtu daně na vstupu finančními institucemi, zejména bankami, fondy a obchodníky s cennými papíry, se tak projeví ve vyšších nákladech, které promítají do ceny poskytovaných služeb. Ty jsou sice osvobozeny, avšak DPH v podobě nákladové položky je do ceny poskytovaných služeb započítána. Pořizovatelé těchto služeb – plátci DPH – si nemohou odpočet daně uplatnit.

(...)



*    Ing. Yvona Legierská, absolventka Vysoké školy báňské, působila téměř tři desítky let ve státní správě, naposledy v letech 2001–2006 na Ministerstvu financí České republiky v úseku daní a cel a Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. Od roku 2010 vyučuje na Vysoké škole finanční a správní, o.p.s. daně, veřejné finance a sociální zabezpečení. V 90. letech se podílela na seznamování odborné veřejnosti s principy fungování daně z přidané hodnoty; byla spoluautorkou pěti aktualizovaných vydání publikací o této dani. Věnovala se také systematickému řešení daňových úniků. Je spolupracovníkem think-tanku CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii. E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
[1]    Dle čl. 9 Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty se „osobou povinnou k dani“ rozumí jakákoliv osoba, která na jakémkoli místě vykonává samostatně ekonomickou činnost, a to bez ohledu na účel nebo výsledky této činnosti. „Ekonomickou činností“ se rozumí veškerá činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně těžební činnosti, zemědělské výroby a výkonu svobodných a jiných obdobných povolání. Srv. Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty. Úřední věstník Evropské unie, L 347/1, 11. 12. 2006, dostupné na webu EUR-Lex.europa.eu (Přístup k právu Evropské unie), http://www.eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006